Zákon o spotřebitelském úvěru výrazně změnil podmínky pro poskytování nebankovních půjček, zejména těch, kde klient nedokládá příjem. Jako věřitelé se ocitáme v právním vakuu. Věřitelé se ocitají v právní vakuu – jsou nuceni přebírat odpovědnost za klienty, kteří sami záměrně zamlčují informace. Jak k tomu přistupuje stát a soudy?
Úvod
Úvěrový trh v České republice prošel za posledních deset let významnou transformací. Zatímco dříve byly nebankovní půjčky flexibilním nástrojem dostupným i pro klienty s nestandardními příjmy, dnešní legislativa klade důraz na důsledné prověřování bonity – a to včetně doložení příjmů. Pro věřitele to znamená vyšší nároky na administrativu, riziko sankcí a ztrátu možnosti individuálního posouzení klienta.
Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, výslovně ukládá poskytovatelům povinnost ověřit úvěruschopnost žadatele. Ačkoliv zákon nestanoví konkrétní formu doložení příjmu, požaduje, aby bylo posouzení objektivní, transparentní a prokazatelné. Tato formulace bohužel vede k tomu, že jakákoli absence formálního dokladu o příjmu je vnímána jako nedostatečné posouzení, bez ohledu na reálnou schopnost klienta půjčku splácet.
Problém nastává v okamžiku, kdy klient příjmy nedoloží, případně poskytne nepravdivé informace, ale úvěr přesto čerpá. Pokud se následně dostane do prodlení, soudy často rozhodují v jeho prospěch s odůvodněním, že věřitel neprokázal dostatečné prověření úvěruschopnosti. To vede ke zneužívání systému a přenášení odpovědnosti z klienta na věřitele.
Tímto přístupem jsou nebankovní poskytovatelé fakticky postaveni do nevýhodného postavení. V praxi nemohou půjčku bez doložení příjmů poskytnout, aniž by riskovali pokutu od České národní banky, nebo neuznání pohledávky soudem. Legislativní rámec je postaven tak přísně, že znemožňuje vyhovět i těm klientům, kteří příjmy skutečně mají, jen je nemohou doložit tradičním způsobem (např. OSVČ, sezónní pracovníci, cizinci).
V důsledku těchto právních překážek dochází k tomu, že značná část poptávky po půjčkách bez doložení příjmu končí u neregulovaných subjektů, v šedé zóně nebo u zahraničních poskytovatelů mimo dosah tuzemské legislativy. Místo zodpovědného úvěrování v kontrolovaném prostředí se vytváří prostor pro netransparentní praktiky, kterým se zákon původně snažil zabránit.
Závěr
Věřitelé, kteří chtějí podnikat legálně a v souladu se zákonem, jsou současnou legislativou v oblasti úvěrů bez doložení příjmu zásadně omezováni. Odpovědnost za správné posouzení bonity je přenesena z klienta na poskytovatele, přestože ten má omezené možnosti ověření. Soudní praxe situaci dále ztěžuje. Pokud má být trh s nebankovními úvěry skutečně stabilní, transparentní a férový, je třeba zahájit odbornou diskusi o přiměřenosti současných pravidel a větší rovnováze mezi ochranou spotřebitele a právní jistotou věřitele.
